Kdo vám tak zcuchal...

Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo.
 Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo. 

 Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí,
 zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,
 mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou
 a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou. 

 Že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy
 a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví. 

 Vás tenkrát z jara čekal jsem...
 V obzoru modrý zvučel jas.
 Já napjal struny z paprsků,
 by echem chyt se v nich váš hlas. 

 Nuž rcete, kde jste tenkrát byla?
 pod jakými zeměpásy?
 Nuž, rcete, čí jste jaro žila?
 Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? 

 Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená?
 Má duše marně toužila tím tichem uděšena. 

 teď! kdy nevzpomněl jsem snad,
 vše se tu chystám zanechat,
 na plavbu bych se vydal rád,
 proč jdete vadnout na můj sad? 

 Pro vás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří.
 Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří,
 chci odplout sám a poslouchám
 podzimu pohádkové hlasy,
 jdu hledat Nové království. 

 Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?

Tento text byl zkopírován ze serveru: [bad word] /www.cesky-jazyk.cz/citanka/antonin-sova/kdo-vam-tak-zcuchal-tmave-vlasy-jeste-jednou-se-vratime.html#ixzz2nnY0Gwwk