Niterný žal, strhávající svìtlé zdivo lidskosti

Niterný žal, strhávající svìtlé zdivo lidskosti,
pálí na popel víru v svìt a pohøbívá jsoucno.
V hoøké melancholii pozvedá kalich krve
a kropí hroby mrtvých stínù.

Život se musí rozplynout do vìèného snu,
odkud perutì tmavých noèních krizí pøinášejí prach jistoty.

Mìsíèní svit a temnota skrze seschlé stromy jsou obrazem skleslosti,
která vládne pustému kraji nesvìtského snu. 

Modravé cesty snových dálek,
èerná sple trnového labyrintu
a osvìtlený beton z mìstských lamp.
Vìèná dálka topící se ve víru závratí.