Stíny

Zasnìženou stezkou k høbitovu mrtvých stínù,

 stezkou do mlhového oparu èerné noci.

 Zde se schází jen stíny a všichni smutní, padlí.

 Stromy se svou pohøební vùní naøíkají.

 Kraj bez svìtel, nekonèící temnota pøi žalostných pomnících,

 bolestné rány jedovatých trnù rudých oblak.

 Nemocný pták krouží nade mnou a zpívá chmurnou píseò o melancholii.

 Høbitov skleslých poutníkù, zapomenutý svìt noèní èernoty.

 Cesty bez jediné zapálené svíce, 

 staré náhrobky zapadlé ve snìhu,

 nicotný majestát.

 Høbitov mrtvých stínù, høbitov života.